Narozením dítěte se všechno změní. A některé věci přesto ne. Mám rád příběhové hry se spoustou textu, hry s tajemnými odstavci, které mne někam vedou. A ačkoliv to tak na začátku nevypadalo, přesně to se stalo nakonec ze hry Čekáme miminko.
Hra si prošla řadou vývojových fází. Na začátku byl jednoduchý nápad s plněním úkolů, které budou rodiče dostávat. Nebyl tu žádný plán, ani utrácení času či zapisování stresu. Vše bylo založeno na náhodě a losování úkolů. Jejich náplň ale nebyla ucelená a přešlapovala na místě, místo aby šla odněkud někam. Byly zde úkoly kreslicí či plné mluvení, ale téma nedrželo pohromadě a hráče to nebavilo, ať už se jednalo o rodiče současné nebo teprve nastávající.
Jenže jak jsme procházeli řadou nástrah rodičovství, uvědomil jsem si, že vlastně neustále hledáme odpovědi na něco, co už bylo řečeno. Nikdy to nenajdou na jednom místě, ale náhodně rozházené po různých místech a fórech. Řeknete si – tak si kupte knihu. Ale ta mi zase podá víc informací a nenajdu v ní rychle to, co chci. Prostě jsem nenacházel ucelený seznam toho, co nás čeká, na co bychom se měli zaměřit a co bychom měli hlídat z hlediska neustále se měnícího a dynamického vývoje mrňavého organismu. A v tu chvíli se zrodil koncept hry, kterou nyní vidíte v nabídce.
V dnešní moderní době existuje spousta přístupu k těhotenství, porodu i k rodičovství. Každý má svůj pohled na věc. Chce řešit nastalé situace jinak. Věci, které jednomu připadají jako zbytečnost, jsou pro jiného naprosto nepostradatelné. Ale základem jsou informace. Pokud o nich nevím, nemohu si na ně udělat názor a říct si, jestli je chci pro své dítě nebo ne.
A tak vznikla hra, která rozebírá celé období devíti měsíců před narozením. Co všechno si rodiče mají možnost pořídit, čemu se nevyhnou, co mají očekávat a co mohou zvážit. A aby to nebylo nudné čtení knížky, jsou tyhle informace obalené do hravé formy.
Najednou to všechno dávalo smysl. Úkoly jsou tu jako taková encyklopedie a už nejsou žádnou party hrou. V jádru hra i nadále zůstává tak trochu o házení kostkou. Přesto je tu základním výchozím mechanismem něco, co jsem si pro sebe nazval resource crawling (nikde jinde jsem na něj nenarazil). Jedná se o získávání zdrojů posunem po předem dané tabulce. Protože se nám líbí, je stejný mechanismus základem další hry, kterou právě vyvíjíme. Pokud vás zaujal, můžete se těšit. Zatím Vám mohu prozradit pouze to, že hra má pracovní název Stěhováci.
Rodiče s dětmi z naší hry nadšení nebyli. Proč? Ona totiž není určena pro ně. Vším si prošli a znají. Nepřinášela jim nic nového a málokdo si chce prožívat ty náročné měsíce znovu nebo si je vůbec připomínat, ať už se o nich pak mluví jakkoliv krásně. Oproti tomu vnímání hry u nastávajících rodičů bylo přesně tím, co jsme hledali. S velkou radostí přivítali možnost se hravou formou seznámit s tím, co čekat, co připravit a na co nezapomenout.
Úkoly, které před Vás těhotenství přichystá, ale nelze plnit jen tak. V realitě stojí rodiče většina kombinací dvou zdrojů – čas a peníze. A přesně to jsem chtěl ve hře zohlednit. Některé úkoly jsou navíc zakončeny testem, který do hry vnáší napětí a nejistotu náhody. Právě proto nikdy nezískáte v partii stejný výsledek, i když budete dělat stejné volby.
Hráči si vše zapisují do svých poznámkových bloků (v pravidlech jej nazýváme jako List průběhu těhotenství). Ty měly mít původně formát A4, ale vzhledem k rozměru všech ostatních komponent jsem se nakonec rozhodl zvolit menší rozměr A5, aby nebyly papíry přeložené. Políčka pro psaní jsou sice menší, ale dle našich testů dostačující. V krabici jich dodáváme pět oboustranných, dohromady tak umožníme deset partií. Počítám při tom dle testování, že jeden pár si zahraje těch partií ca tři až pět. S velkou pravděpodobností pak hru daruje dál rodině nebo přátelům, na které se usmálo štěstí s početím.
Neplánované množství práce bylo také s rozložením těchto úkolů v čase. Snažil jsem se, aby jejich rozmístění odráželo co nejvíce realitu, ačkoliv řada nákupů v realitě není vůbec vázaná na konkrétní moment. Přesto jsem se snažil při rozvrhování dodržet logickou posloupnost. Pouze některé týdny byly dopředu obsazené, protože se v nich chodí na pevně dané kontroly. Ty bylo třeba pak viditelně zvýraznit na listu průběhu těhotenství tak, aby to hráče nenutilo si na tyto týdny házet kostkou.
Přípravou a psaním samotných úkolů, hledáním možností a ověřováním textů na internetu jsem strávil nakonec nejvíc času. Vyladit jejich náklady tak, aby byly rozumně rozložené mezi oba rodiče bylo složité. V každé partii použijete nějakých třicet úkolů. Původně jsem si cíl počtu úkolů stanovil na 150, ale to se ukázalo jako příliš ambiciózní. Nakonec se počítadlo zastavilo na čísle 120, ale vše jsem si vynahradil vtipnými příhodami, jak můžete přijít k nějakému vybavení zdarma od rodiny, kamarádů a dalších lidí v okolí.
Zisk vybavení pramení se poté ve výsledku odráží v zapisování klíčových slov. Především se tím ale otevírá další prvek v resource crawlingu, protože nestačí jen chodit náhodně po tabulce a sbírat peníze nebo čas. Především se hráči snaží dorazit na okraj tabulky, kde na ně čeká záhadné číslo. Tabulka je o tom, že na ní simulujete každý týden, který prožíváte v těhotenství. Navštěvujete rodinu nebo kamarády a můžete získat nečekané dárky a tím i výhody do dalšího průběhu.
Na závěr mi zůstala ještě ta nejzásadnější otázka. Jaký smysl by měla hra mít? Kromě toho evidentního, poznávacího? Už od začátku bylo jasné, že nechci, aby bylo možné prohrát. Celá hra se musí nést v pozitivním duchu. Samotné úkoly jsou přesto popisované hodně obecně.
Ale zpět k závěru partie, který je celých devět měsíců jasný. Přesto není dopředu zřejmé, kdy přesně partie končí. Právě navrhování tohoto nejistého momentu mne bavilo nejvíc (spolu s určováním jména a pohlaví miminka). Hráči od 36. týdne pokaždé na začátku tahu hodí kostkou, která jim určí, jestli už mají zamířit do porodnice. S trochou štěstí mohou mít šanci se lépe připravit, ale také při tom mohou nasbírat nějaký ten stres navíc.
Právě stres a spokojenost jsou zdroje, které hráči získávají v důsledku svých voleb (a náhody). A právě úroveň obou těchto prvků společně s množstvím utracených peněz a času nakonec vyústí v jeden z možných konců (je jich dvanáct). Právě možnost různých vyústění je něco, co nakonec dle testujících hře dodalo na smyslu a poskytlo zajímavé završení celé partie.
Čekáme miminko je moje zatím nejrozsáhlejší a nejnáročnější hra, jejímž vývojem, laděním textu a zkoušením různých nápadů jsem strávil stovky hodin. Další desítky hodin probíhaly konzultace a testování. A tady máte před sebou výsledek. I přesto to je hra jen částečně a jsem si vědom, že její znovuhratelnost nebude dechberoucí. Nečekejte tedy hru, ke které se budete často vracet. Přesto věřím, že dokáže splnit svůj hlavní úkol – shrnout vše, co by měli rodiče v průběhu devíti měsíců zvážit. A že se třeba stane dárkem, který rádi koupíte pro někoho z rodiny nebo přátel.
